To je kniha!

Naše knihovna si pro mě připravuje neustálé dárky. Toto je jeden z nich.

Ale vlastně to vůbec není pro děti... :-)

O co jde? Na scénu vstupuje oslík s laptopem pod paží:
"Co to máš?" ptá se opičáka. - "To je kniha." A začíná série dotazů.

"Jak v ní roluješ dolů a nahoru?" - "Vůbec neroluju. Otáčím stránky. To je kniha."

"Můžeš s ní blogovat?"- "Ne."

"A kde je myš?"

Můžeš bojovat s postavama?

Esemeskovat?

Twitter?

Wifi? - "Ne."

Dokážeš tohle...?"

"Né... to je kniha. Podívej se!"

"Moc písmen..."

"Takže... Umí ta kniha ještě něco? Potřebuje heslo?"

"Ne! To je kniha! ... Vrátíš mi jí už?" - "Ne."

"Ale neboj, až jí přečtu, tak jí zase uploaduju..."

"To nemusíš... To je KNIHA, osle!"

Celou dobu čtení mé děti jen nechápavě mrkaly očkama. A pak prohlásili, že je to parádní knížka a strašně se jim líbí... Já bych řekla, že se jim hlavně líbí maminka, jak se baví. To je panečku kniha...

Proč byla paní B. tak zlá...

Když jsem objevila v knihovně tuhle knížku (autorka Sonja Bougaeva), říkala jsem si, že to možná bude na děti ještě nepochopitelné. Ale z nějakého důvodu si jí přesto rády prohlíží.

Paní B. bydlí v prvním patře, všichni ji znají a všichni se jí bojí.

Jak se to stalo? Paní B. nebyla vždycky tak nepřátelská. Před spoustou let to byla malá milá holčička.

Byla hodně malinká. Tak malá, že se jí děti vysmívaly a braly jí hračky bez zeptání.

Když přišla jí jednou ostatní děti prostě zapomněly venku, její maminka nechtěla její vyprávění slyšet: "Umýt ruce. Sednout ke stolu a ticho, u jídla se nemluví." Hněv malé holčičky se kupil - den za dnem.

A jakmile z ní byla velká paní, už nebyla vůbec milá. Nenáviděla děti, hluk, který dělají, i celý svět.

Přesto si řekla, že půjde na vzduch. Na dětské hřiště, aby tam mohla děti nenávidět pohodlně z blízka. Ale najednou jí tam přišlo něco známé...

Docela zapomněla plést. Seděla tam ještě dlouho poté, co maminka holčičku vyzvedla, a měla slzy v očích. Musela na ní myslet celý večer.

Dalšího dne se rozhodla, že půjde na hřiště znovu. A když přišla i tato holčička, postavila jí pár báboviček. A pak další a ještě další. Brzy spolu postavily obrovský hrad z písku. I další den byla paní B. na hřišti. A den poté také. 

A jednoho rána...

... se paní B. už cítila docela jinak.

Krásný příběh spíš pro nás, velké, kteří máme svá dětská trápení uzavřená v duši a někdy se k nim ani tak moc nechceme vracet a sami je léčit. Přestože by to mohlo jít. 

Zeptám se našich srnčat, co z toho příběhu mají ony.

Do té doby, všem hezké dny!

Š.

Leo a Linn

První knížka, kterou bych tady ráda zmínila, mě vzala za srdce víc než naše srnčata. V hlavní roli totiž pes. A jak možná víte z mého druhého blogu Srnka v SRN, my momentálně psa nemáme a dost se nám po něm stýská. A tenhle pejsek Leo je prostě přesný.

V anglickém originále se jmenuje Ebb. My mu ale budeme dál říkat Leo. Ono se mi to k němu nějak líp hodí.

Co se tedy vlastně událo?

O čem to tu bude?

Přátelé,

Bude to nesmírně jednoduché.

Když objevím nějakou okouzlující (nebo aspoň docela zajímavou) dětskou knihu v němčině, tak vám z ní kousíček nafotím a něco vám o ní napíšu. Nemůžu ale moc, jelikož jsou tu autorská práva chráněna tak, jak by se to nejspíš autorům zamlouvalo i jinde na světě ;-)

Našim dětem je právě 2 roky a 4,5 roku. Takže začneme od vcelku obrázkových knížek, které by nejspíš pochopili i ti z vás, kdo němčinou právě nevládnou (stejně jako obsah knížek zvládá dětem převyprávět můj muž, který jinak německy pouze kleje ;-).

Když vás nějaká knížka někoho strašně zaujme a budete ji chtít mít, tak mi napište a já vám jí seženu a přivezu do Čech.

Jinak si ale hýčkejte českou dětskou literaturu, jelikož je prostě krásná.

Hezké dny všem!
Š.