Proč byla paní B. tak zlá...

Když jsem objevila v knihovně tuhle knížku (autorka Sonja Bougaeva), říkala jsem si, že to možná bude na děti ještě nepochopitelné. Ale z nějakého důvodu si jí přesto rády prohlíží.

Paní B. bydlí v prvním patře, všichni ji znají a všichni se jí bojí.

Jak se to stalo? Paní B. nebyla vždycky tak nepřátelská. Před spoustou let to byla malá milá holčička.

Byla hodně malinká. Tak malá, že se jí děti vysmívaly a braly jí hračky bez zeptání.

Když přišla jí jednou ostatní děti prostě zapomněly venku, její maminka nechtěla její vyprávění slyšet: "Umýt ruce. Sednout ke stolu a ticho, u jídla se nemluví." Hněv malé holčičky se kupil - den za dnem.

A jakmile z ní byla velká paní, už nebyla vůbec milá. Nenáviděla děti, hluk, který dělají, i celý svět.

Přesto si řekla, že půjde na vzduch. Na dětské hřiště, aby tam mohla děti nenávidět pohodlně z blízka. Ale najednou jí tam přišlo něco známé...

Docela zapomněla plést. Seděla tam ještě dlouho poté, co maminka holčičku vyzvedla, a měla slzy v očích. Musela na ní myslet celý večer.

Dalšího dne se rozhodla, že půjde na hřiště znovu. A když přišla i tato holčička, postavila jí pár báboviček. A pak další a ještě další. Brzy spolu postavily obrovský hrad z písku. I další den byla paní B. na hřišti. A den poté také. 

A jednoho rána...

... se paní B. už cítila docela jinak.

Krásný příběh spíš pro nás, velké, kteří máme svá dětská trápení uzavřená v duši a někdy se k nim ani tak moc nechceme vracet a sami je léčit. Přestože by to mohlo jít. 

Zeptám se našich srnčat, co z toho příběhu mají ony.

Do té doby, všem hezké dny!

Š.